184, 11 121 a 60,9. Podnikání je především o číslech. A ty i v tomto článku hrají velkou roli. To první udává počet respondentů, kteří se do našeho dotazníku naší asociace zapojili. Druhé znázorňuje počet dnů, který uběhl od 17. listopadu 1989 – Sametové revoluce. Právě tolik dní zpátky se odehrály demonstrace (nejenom) studentů, díky kterým jsme u nás znovu přivítali svobodu. Co ovšem dnešní studenti ve věku 18- 25 let, šli by demonstrovat za svobodu? Třetí číslo, tedy 60,9%, jasně ukazuje, že ne.

Škola online

Je osm hodin ráno a za normální situace by se ve školách rozezněl zvonek oznamující začátek první hodiny. Teď zvoní doma budíky. Zatímco u malých dětí roli učitelů převzali rodiče, u středoškoláků se rozvinulo samostudium. Bezmála 45% studentů odpovědělo, že jim domácí výuka spíše vyhovuje. Naproti tomu, spíše nevyhovující ji vyhodnotilo 28,8 % respondentů a za zcela nevyhovující ji označilo 5,4% dotázaných. Co však říkají jednotlivé postřehy? “Škola je donucená konečně více digitalizovat. Já osobně se učím mnohem efektivněji“. Další zní: “Máme více času na seberozvoj, jiné formy vzdělávání“ – souhlasíme; o seberozvoji jsme i my psali zde. A věta: “Mám více času na učení na maturitní zkoušku“, se mezi odpověďmi opakovala několikrát. Stejně jako pochyby o tom, zda vláda činí správně, když nechává svým přístupem maturanty v nejistotě. Maturita bude, ale nikdo nestanovil kdy.

I když už si mnozí stačili na karanténu zvyknout, stále je to omezení, které vstoupilo do našich životů teprve nedávno. 35,2% respondentů uvedlo, že jim omezení nevadí, že už si zvykli. Ovšem přes 50% dotázaných uvedlo, že je aktuální situace omezuje v práci, vzdělávaní a volnočasových aktivitách. Kde je tedy problém, když 45% studentů domácí výuku oceňuje, ale jen o něco větší procento lidí omezuje? Je to právě v digitalizaci, rozličných přístupech jednotlivých vzdělávacích institutů nebo nejasností ze strany vedení státu? Posuďte sami.

Prstem po mapě? Nevadí!

Vnímáte současný vývoj v boji s koronavirem a některá vyhlášení, nařízení či vyjádření Vlády ČR jako „sáhnutí“ na demokratické principy a základní svobody člověka?

Takto zněla další otázka. Možná vás překvapí, že pouhých 13% dotázaných odpovědělo ano. Na druhé straně, tedy k odpovědi ne, se přiklonilo 33,2% studentů. Zlatý střed, odpověď částečně, zvolilo přes 40% respondentů. Mnohem větší rozepře ale způsobila otázka:

Jak se stavíte k tomu, že by hranice měly zůstat zavřené na delší dobu?

Zatímco 12% lidí uvedlo, že jim zavřené hranice vadí a omezují je v práci, skoro 40% mladých dotázaných Čechů zavřené hranice nevnímá jako problém, protože je osobně to neomezuje. Slabou útěchou je 45,9% studentů, kterým zavřené hranice vadí z toho důvodu, že nemohou cestovat. Mezi zbývajícími odpověďmi najdeme například: “Jasně že to vadí. A i když to člověk nepocítí přímo (protože se třeba nechystá nikam cestovat a tak jej to nijak neomezuje), tak pořád je to jedna ze základních svobod, jejíž omezení až nechutně připomíná bývalý režim. Zároveň ale vím, proč tato opatření jsou a rozhodně s nimi souhlasím“. Jiná odpověď: “Nevadí mi to za předpokladu, že vláda ČR uvede jasné a podložené důvody k prodloužení uzavření hranic“. Ale našly se i odpovědi typu: “Trochu mi to vadí, ale radši zůstanu doma, než abych cestovala a chytla virus.“ Tak, a tady to máme. Strach přichází na scénu.

Cestovat ano, jinak bojovat? Na co?

A ačkoliv mladí Češi cestovat chtějí, jako studenti v roce 1989 by se za svou svobodu neprali. Více než 60% dotázaných totiž uvedlo, že by za otevření hranic demonstrovat nešlo! Liší se dnešní situace od té, které náš národ čelil v listopadu roku 89? Nebo je jiná mládež? Nakolik vláda dělá opravdu to, co musí a jak to poznáme? Se současným postupem vlády, tj. z hlediska, zdravotního, ekonomického i zahraničně-politického, souhlasí necelých 55% respondentů pouze částečně. Vládní postupy mají plnou podporu jen u 28,8% dotázaných; dále se názory různí dle přístupů k jednotlivým opatřením – ve zdravotnictví, školství, apod. Ze strany hrubé nespokojenosti pak přišel tento příspěvek: “Opět se nám potvrzuje, že několik desetiletí života pod neschopnou vládou, která se o občana nepostará a spíše mu ještě plivne do tváře, vychovalo z Čechů národ nesmírně houževnatý, soběstačný, pracovitý a v krizových situacích i přátelský a nápomocný. Ruční šití roušek, výroba ochranných štítů, rozvoz obědů/nákupů seniorům, online výpomoc se vzděláváním dětí, zapůjčování bytů doktorům a sestřičkám… Zlaté české ručičky se postarají samy, zatímco pánové na hradě mudrcují nad slavnými talíři sýra a uzenin.“

Hrstka také podniká

Skoro 15% dotázaných studentů má, i přes svůj útlý věk, zkušenost s podnikáním. V druhé části dotazníku jsme se proto zaměřili na to, jak vidí aktuální situaci z hlediska podnikání. Zhruba 42% mladých podnikatelů uvedlo, že prostředí pro podnikání v Česku je výhodné. Ovšem názory v navazující otázce Jak se podle vás změní v ČR podnikání kvůli pandemii, byly vesměs smutným konstatováním, že po odeznění krize spousta podniků zanikne. Program Pětadvacítka Ministerstva financí pak plánuje využít jen 19,2% podnikatelů.

Na závěr pozitivně

S generací mileniálů to však nakonec přeci jen nemusí být tak zlé. Většina se totiž shodla, že krize způsobená pandemií nám přinesla čas, který jsme postrádali. Za velké plus označili respondenti také očistu Země, tedy čistější ovzduší, menší průmyslovou výrobu a šanci pro naši planetu se znovu nadechnout. Koronavirus nás zavřel do našich domovů, kde jsme se opět více sblížili s rodinami, a také jsme začali být více solidární. Zmiňme například dva středoškoláky, kteří místo učení se na maturitu, začali na domácí 3D tiskárně vyrábět ochranné štíty a rozvážet je lékařům na Novojičínsku. Závěrem použijeme opět dva příspěvky respondentů: “Lidé si uvědomili, že musí změnit dosavadní způsob svého života. Ať už v tom, kolik času tráví s rodinou a kamarády nebo jak se chovají k přírodě. Pandemie přinesla větší uvědomění o světě kolem nás.“ A další jen dodává: “ Nikdo nikam nespěchá. To by se mohlo pokládat za nový začátek pro všechny.“