Revoluční. Jedinečné. A s prvkem ženskosti. Přesně takové byly letošní volby amerického prezidenta. Pro někoho možná s překvapivým závěrem, pro jiné s nadějí, že už od příštího roku usedne v jedné z nejvyšších pozic tohoto státu žena. A to po velké zásluze.

Budoucí první viceprezidentka Kamala Harris se narodila jamajskému otci a indické matce 20. října 1964 v Kalifornii. Díky důrazu na vzdělání v rodině (otec je profesorem na Standfordské univerzitě, matka se zabývala výzkumem rakoviny prsu), Kamala odmalička viděla, jak se tvrdá dřina a práce vyplácí. Neměla to však vždy jednoduché. Když jí bylo sedm, rodiče se rozvedli, následovalo stěhování do Kanady, kde musela chodit do francouzské školy. Po dosažení dospělosti se vrátila zpět do USA, kde vystudovala politologii, ekonomii a práva na Howardově univerzitě a na Kalifornské univerzitě. Dlouhých třináct let od roku 2004 do roku 2017 zastávala funkci státní zástupkyně, od roku 2011 k této funkci přibyl ještě post ministryně spravedlnosti.

V lednu 2019 oznámila svůj záměr kandidovat na prezidentku v roce 2020. Kvůli nedostatku finančních prostředků však téhož roku ještě svou nominaci stáhla. Během jejího působení však udělala dojem na Joeho Bidena, který si ji pro podobné názory vybral jako svou viceprezidentku, pokud se stane novým prezidentem Spojených států amerických. Její příběh možná připomíná životní cestu Meghan Markle, která se stala první černošskou členkou královské rodiny. Na rozdíl od stažení se z výsluní a královských povinností, jako tomu je u Meghan, Kamale ale teprve začíná její nejvýznamnější pracovní zkušenost. A to v Bílém domě.

Více žen pro naši společnost

Progresivní éra žen v americké politice začala s příchodem 20. století. O prosazení žen se zasloužila například Jane Addamsová, sociální pracovnice a mluvčí volebního práva a světového míru. Hnutí za emancipaci žen lze také pozorovat na západě země – právě v Kalifornii odkud pochází i viceprezidentka Harris, která si kladla za cíl očistit společnost od její korupce. Kalifornské ženy byly vůdkyněmi v hnutí, které se týkalo morálních reforem, ochrany přírody, veřejných škol nebo dokonce i rekreace. A nyní, ve 21. století, se síla západu opět ukazuje. První člověk nebělošského původu a zároveň první žena usedne do Oválné pracovny Bílého domu a bude spravovat největší demokracii světa po dobu minimálně čtyř let. Držíme Vám, paní Harris, palce.