BLOG - 26.8.2020

Jsem Káča jménem i povahou

“Člověk má právo dívat se na druhého shora jen tehdy, když mu chce pomoci vstát,” říká Kateřina Tomanová. Ta je členkou naší asociace a své podnikání má zaměřené docela netradičně – píše totiž knihy a divadelní scénáře. Její dílo četli například Karel Gott či Josef Náhlovský, divadelní představení mají ohromný úspěch u dětí. Když však s psaním začínala, chtěla pouze vyfiltrovat emoce. 

Co Vás nejvíce baví na psaní knížek?

Ve psaní vidím smysluplné využití volného času, také dávám průchod svým myšlenkám. Mnohdy dám do řádků víc, než bych byla schopna říci nahlas slovy. Z počátku to byla spíše osobní psychoterapie, kdy jsem se potřebovala vypsat z emocí, které mě ovládaly. Později jsem našla vášeň a radost. Když začínám příběh psát, mnohdy ještě ani nevím, jak skončí. Vyvrbí se to až v průběhu děje.

Která je Vaše nejoblíbenější a proč?

Tak nejoblíbenější je asi vždycky ta první a poslední. Napsala jsem zatím jen pět knížek, z toho jedna je pohádková pro děti. Úplně první knížka s názvem “Jahody pro Popelku aneb Když chlap fackuje hysterku” se stala hned za měsíc po vydání “Knihou měsíce”. Křtil ji Martin Maxa a krásnou reklamu mi tehdy na FB stránkách udělala i fotka Karla Gotta s mou knihou. Druhou knihu s názvem “Jahody pro Popelku II aneb Hon na zajíce” křtil Pepa Náhlovský v rámci svého divadelního představení. A třetí pokračování trilogie “Jahod” s názvem “Jahody pro Popelku III aneb Jak zkrotit potvoru” pokřtila první česká televizní Popelka Eva Hrušková se svým manželem Janem Přeučilem. Čtvrtá knížka se tématem trochu odchýlila. Věnovala jsem ji mužům a pojmenovala “I muži mají své sny”. Pátá, tedy poslední, knížka je pohádková. Nazvala jsem ji “Jak skřítek Kulíšek hledal nevěstu”. Příběh Kulíška jsem vsadila do reálného prostředí Pohádkové vesničky na Vysočině. Mohu říci, že tuto knížku mám nejoblíbenější také proto, že jsem na ní spolupracovala se svou dcerou, která je moc šikovná výtvarnice a grafička. Všechny obrázky v knížce jsou její práce.

V čem jsou scénáře jiné než knihy? A co Vás baví víc, četba nebo divadlo?

V knize popisujete příběh, vyprávíte,  kdežto scénář je dialog. Vkládám do úst hercům přímou řeč, kterou doplňuji scénickými poznámkami pro dokreslení situace a jako “berličku” pro herce nebo režiséra. Už jsem se přistihla, že když píšu knihu, tvořím tím zároveň dramatický text, který bude snadné přepsat do scénáře. Nebo naopak – tvořím divadelní scénář a těším se, až text přepíšu a vydám ho později také knižně.  Psaní knih a scénářů střídám s ohledem na poptávku. Je pravda, že v poslední době se na mě obracejí spíše z divadel a chtějí napsat “nějakou komedii” pro tolik a tolik herců. Na knížky mám poptávku sice od čtenářů, ale zatím mi ještě žádné nakladatelství samo od sebe nesdělilo, že mám pro ně napsat román na zakázku. A to i z toho důvodu, že trh s knihami je přesycen. Ve volném čase mě baví knihy i divadlo. Divadelní inscenace mám ráda “na živo”, tedy nikoliv z televizního záznamu.  Moc ráda chodím do divadel a kochám se divadelními prostory, které jsou skvostné. Knihy čtu jen v tištěné podobě, v tom jsem zcela nemoderní.

Co byste poradila rodičům, jejichž děti nečtou?

Myslím si, že když nečtou rodiče, nečtou ani děti. Každý rodič by měl začít u sebe a být dítěti příkladem. Je to hodně o komunikaci mezi dítětem a rodičem. Knížka může být skvělým komunikačním prostředkem, zábavným i edukačním. Zrovna minulý týden jsem zažila zajímavý rozhovor maminky a tak pětileté dcery. Viděly naši divadelní pohádku, kterou jsme hráli na náměstí. Na konci pohádky vždycky představím svou knížku a nabídnu rodičům, že ji mohou dětem zakoupit. Dívenka knížku moc chtěla, prohlédla si všechny obrázky a začala maminku prosit o peníze. A maminka jí odpověděla: “Když ti tu knížku koupím, tak už mi nezbydou peníze na zmrzlinu. A chceš snad zmrzlinu, nebo ne? Tak se rozhodni, jestli knížku nebo zmrzlinu…” Došlo mi, že souboj knihy a zmrzliny je dost nerovnoměrný a nespravedlivý. Dívenka chtěla kupodivu knížku. A maminka jí pohádku opravdu koupila. A tak jsem pozvala dívenku na zmrzlinu já.

To je krásný příklad empatie, kterou sdílíme i v asociaci. Jak vnímáte Vaše členství v ní? 

Do asociace jsem dostala pozvání od naší 1. víceprezidentky Renáty Valerie Nešporek. Kdysi byla mou vyučující na Vysoké škole podnikání a potkaly jsme se po letech na setkání absolventů, kde jsem prezentovala svou uměleckou agenturu. Můj “podnikatelský příběh” ji oslovil a vzešla nabídka na členství v ČMAPM, které si nesmírně vážím. Dostala jsem se do prostředí neuvěřitelně milých a pracovitých dam. A pokud je to jen trochu možné v mém pracovním programu najít skulinku volna, účastním se ráda všech akcí, které ČMAPM pořádá.

Máte nějaké heslo, kterým se řídíte, ať už při psaní, nebo v životě?

Takových hesel je několik… Každou knížku “Jahod” začínám slovy “Jsem Káča jménem i povahou.” Můj medailonek v ČMAPM je doplněn mottem: “Člověk má právo dívat se na druhého shora jen tehdy, když mu chce pomoci vstát,” kterým se řídím celý život.

Českomoravská asociace podnikatelek a manažerek o.s.
Viniční 4049/235, 615 00 Brno

©2020 CMAPM.CZ ALL RIGHTS RESERVED